.JPG)
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
Nový vizuál čerstvě odtajnil tým Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava (MFDF). Jeho autorem je známý knižní grafik a ilustrátor Juraj Horváth. I když se jihlavský filmařský svátek koná letos 25. až 30. října, tak pořadatelé už nyní mají s šestadvacátým ročníkem plné ruce práce. Hitrádiu Vysočina prozradil ředitel festivalu dokumentů Marek Hovorka v rozhovoru, který si níže můžete přečíst, například to, jak se snímky na speciální svátek snímků vybírají, nebo proč filmaři někdy musí příjezd na poslední chvíli zrušit.
Autorem letošního plakátu je Juraj Horváth, můžete popsat, jaké motto nese jeho vizuál?
Juraj si vlastně vytvářel taková kulatá razítka, do kterých „obtiskával“, případně ryl konkrétní předměty, které našel a které mu připomínaly vzpomínky na různé lidi, místa a podobně. Soutiskem těch razítek pak vytvořil takový abstraktní motiv. Ty obtisky vynikají vlastní barevností. Připodobnil bych to k tomu, jak si my lidé vrstvíme zážitky ze svého života, přemýšlíme o světě, vytváříme si vazbu, na něčem nám záleží… Tak ten plakát je vlastně takovou oslavou tvořivého přístupu k životu.
Na jaké dokumenty se lidé mohou těšit?
Diváky by mohla potěšit první programová novinka film Kunstkamera Jana Švankmajera, který divákům ukáže celou svou uměleckou sbírku. Ukáže díla, která vytvářel sám nebo kterými se společně se svou ženou celý život obklopovali. Cílem filmu je zachytit sbírku tak, jak ji vytvořili. Protože po smrti výtvarníků se samozřejmě často děje, že ta díla se rozprchnou do celého světa nebo některá jsou zničena a zmizí. Ten film se velmi hodí i k tomu našemu plakátu, protože je oslavou tvořivosti a kreativního přístupu k životu.
Můžeme už jmenovat některé hosty festivalu?
To je strašně brzo. Kdybych někoho řekl, tak určitě nepřijede (úsměv).
A stává se to často, že vám někdo třeba i na poslední chvíli odmítne účast?
Určitě se děje to, že spousta hostů, kteří třeba i s velkým předstihem slíbí, že tento rok určitě přijedou, se nakonec nezúčastní. A naopak ti, kteří avizují, že přijet nemohou, ve finále rádi dorazí. Protože samozřejmě ten pracovní život filmařů je sice na jednu stranu plánovaný na roky dopředu, ale na druhou stranu ovlivňovaný spoustou dalších věcí. Mnoha filmařům se děje, že jim natáčení má začít v listopadu a posouvá se do října. Nebo jsou ve střižně déle, případně řeší technické problémy a podobně. Takže plánovat něco v uměleckém odvětví je těžké.
Kde všude se bude konat letošní MFDF Ji.hlava?
Plánujeme stejná místa jako v loňském roce a to i co se týče spolupráce s Vysokou školou polytechnickou, kdy v její nové aule bude zázemí pro filmové profesionály. Hlavní dvě největší festivalová kina jsou v jihlavském Domě kultury (DKO). Srdcem festivalu, kde festival prožil své první ročníky, je pak městské kino Dukla. Důležitým zázemím pro především experimentální filmy je jihlavský DIOD. A samozřejmě podstatným místem je i Oblastní galerie Vysočiny, kdy v budově v Komenského ulici máme hlavně festivalové zázemí pro hosty. A v budově dole na Masarykově náměstí je pak prostor pro program pro děti nazvaný Jihlava dětem. V Horáckém divadle pak kromě dvou kinosálů probíhá Inspirační fórum, což je další důležitá platforma festivalu. Vedle projekcí i diskuze a setkání se zajímavými hosty.
Na co se nejvíce těšíte vy?
Už máme více jak dva tisíce filmů přihlášených. A už potvrzujeme první do programu. Takže já jsem samozřejmě hlavně napnutý, jak se ta mozaika toho programu vlastně poskládá. A to je velká výzva.
Jaká jsou nejpodstatnější kritéria při výběru filmů?
U každého filmu je to jinak. Základ je, že ten film nás musí překvapit. Stane se, že už při sledování filmu víme, že ten na festivalu určitě chceme. Je to například už zmiňovaný film pana Švankmajera, který s radostí uvedeme.
Změnily se preference návštěvníků během let?
Když přemýšlíme o programu, jde nám o to, abychom oslovili širší spektrum lidí a program byl zajímavý pro všechny. Musím říct, že spousta diváků, kteří byli v Jihlavě pak sledovali dokumenty také on-line. A to nás velmi těší.
Pořádáte MFDF od začátku. Když srovnáte festival od prvního ročníku, co se změnilo?
Spousta věcí se změnila. Změnil se počet kin, filmů i diváků. Ale myslím si, že od toho prvního ročníku do loňského pětadvacátého festival stále přitahuje pozornost lidí, kteří se zajímají o svět kolem sebe. A vnímají, že MFDF není nuda, ale poznávání toho světa skoro na vlastní kůži. Myslím, že je strašně důležité, že festival „neuschl“. Za to jsem rád a to ty ročníky spojuje. Musím říci, že jsem měl i velké štěstí na lidi, kteří festival spolu se mnou vytváří, protože to opravdu není jen o jednom člověku.